Několik poznámek k filmové dokumentaci

    Projekt rakety A-4/V-2 byl asi prvním projektem v novodobých dějinách, jehož průběh realizace byl systematicky zaznamenáván většinou dostupných médií a proto vstup do kosmického věku zůstal zachován až do dnešních časů. Filmový záznam našel v projektu bohaté využití, od záznamu statických zkoušek přes filmování zkoušek letových, až po instruktážní filmy a filmy zachycující různé návštěvy v Peenemuende.

    Nejzajímavější jsou pochopitelně asi záznamy z letových zkoušek. Většina raket startovala ze zkušebního stanoviště P7, některé z P10. Součástí tohoto stanoviště byla mohutná montážní hala o výšce kolem 30 m. Na střeše této haly bylo kromě protiletadlové baterie umístěno i pozorovací stanoviště a místo pro kamery. Nejznámější záběry startů jsou tedy pořízeny z nadhledu. Další kamera byla umístěna za chladícím žlabem na zemním valu tak, že raketa se po startu od této kamery vzdalovala. Další kamera byla v betonovém krytu těsně před kamerou. Další umístění viz nákres. Kamera No.6 byla umístěna na věži zkušebního stanoviště P1. 2 černé body uprostřed P7 označují místa startu raket.

    Starty byly zaznamenávány na poměrně kvalitní filmový materiál, protože rakety startovaly i za nepříznivých světelných podmínek. První barevné záznamy byly pořízeny asi v květnu 1943, většina známých barevných filmů pochází ale z roku 1944. Nejsou ale většinou kvalitní, barvy jsou nevýrazné a degenerované. Zdá se ale, že většina materiálu je nedostupná

    Bohužel se mi zatím nepodařilo zjistit, jaký byl osud lidí pořizujících záznam letových zkoušek, ani jaký byl osud filmového archivu z Peenemuende. Jedno je ale jisté: hodně filmů ukořistili Američané. Tyto filmy se dnes nachází v Motion Picture, Sound, and Video Reference-National Archives at College Park- 8601 Adelphi Road-MD.

    Zde je umístěno kolem 100 cívek filmů s tématikou z Peenemuende. Většina filmů má 7-14 min. a zachycuje letové zkoušky A-4. Filmy jsou nesestříhané, většinou bez zvuku a často zachycují i část předstartovní přípravy. Kopie těchto filmů je možno získat i na VHS (NTSC) pro soukromé účely, ale je to pěkně drahé (30min. = 11000 Kč). Je ale téměř jisté, že existují i další místa, kde jsou umístěny originály filmů.

    Pokud se týká filmů zachycujících průběh zkoušek v Blizně tak opravdu nevím. Je sice pár startů, které jsou prezentovány jako starty v Blizně, ale mnohdy to jsou starty z P10 a jiné mohou být například z bojového nasazení.

    Již za války vzniklo několik dokumentárních filmů o V-2. Snad nejznámějším je film, který měl informovat Hitlera o prvním úspěšném startu. Výňatky z tohoto filmu jsou poměrně známé, ale je zajímavé že nezachycují V-2 ale často výrobu a manipulaci s raketou A-5. Záběrů V-2 je pouze několik. Film je němý s titulky a končí optimistickým zvoláním "Tak přece jsme to nakonec dokázali!". Bylo natočeno i několik dalších veskrze informačních nebo instruktážních filmů, ale není jisté jestli byly dokončeny. Snad nejzajímavější film byl natočen na konci roku 1944. Jednalo se o kompletní informační film o technologii A4. Obsahuje detailní popis rakety včetně asi 30 min animací. Detailní popis výroby je dokumentován záběry z Mittelwerku a funkce jednotlivých částí byla pořízena v Peenemuende. Na závěr je prezentován start rakety A4 s popisem procesů probíhajících uvnitř rakety během předstartovní přípravy a demonstrovaný na animacích. Bohužel film není k dispozici.

    Těsně po válce bylo několik záběrů z filmů z Peenemuende okopírováno pro účely filmových týdeníků (Pathé, Gaumont apod.), tak začala asi nejsmutnější část příběhu těchto filmů: cesta ke komerčnímu dokumentu. Kopie vyrobené na konci války byly z nekvalitních materiálů a výhradně B&W. Z archivů zmiňovaných společností se kopie postupně dostali  až do televizních archivů, kde vznikly tematické výňatky- aby bylo něco "po ruce". Výsledkem tohoto kroku je, že většina dokumentárních filmů až do začátku 90. let obsahuje pořád dokola pouze několik záběrů V-2, většinou havárie z července 1943, v mizerné kvalitě kopií roku 1947. Pouze málo tvůrců dokumentárních pořadů bylo ochotno se vydat za původními filmy do "NARA". A tak teprve v posledních několika letech se opět  můžeme setkat  s barevnými záběry filmů, které byly léta prezentovány jako černobílé. V archivech se ale nacházejí skvělé filmy které nebyly nikdy zveřejněny ( a asi nikdy nebudou).

    Bohužel problémy tím nekončí.Většina tvůrců dokumentárních filmů je posedlých střihačskou mánií a snahou o uměleckou kreativitu. Hodně záběrů startů je znehodnoceno, protože autoři zásadně odstřihují zážeh, předběžné stadium a záběr vlastního startu je ukončen jen několik metrů nad P-7 a přitom jde jen o několik sekund navíc! Nejlepší jsou ale ti, kteří se pokoušejí o "umělecké" sestříhání materiálů. Velmi pěkné jsou také různé starty sestřihané tak jakoby šlo o jediný. Výsledkem je nepřeberný chaos, který možná uspokojí člověka nemajícího o věci ani páru, ale člověka s hlubším zájmem dohání k šílenství. O kvalitě a zasvěcenosti komentáře se nechci vůbec vyjadřovat, protože bych musel být vyloženě sprostý. Typický komerční dokument věnovaný V-2 vypadá tedy asi takto: několik úvodních slov o problematice, pak následuje 40 min. tlachání o průběhu války doplněných běžnými záběry z bojů, jak se měnilo postavení vojsk a pod. K vlastní problematice V-2 se dokument dostane asi 5 min. před koncem pomocí 100X viděných  a silně ošoupaných záběrů doplněných více či méně stupidním komentářem, který se zřídka vyvaruje věcných chyb. Množství věcných a technických informací obsažených v díle se často dá shrnout na několik řádků. Naprostým vrcholem jsou ale takové lahůdky jako ke startu rakety přimixovat zvuk tryskového motoru.

    Zmíněná kritika patří také ČT, protože u nás se o této problematice nenatočilo vůbec nic, kromě desetiminutovky "O muži, kterému ukradli světlo" (Mimochodem člověk, který v tomto dokumentu kladl muži, který v Doře vyráběl rakety, pronikavě inteligentní dotazy). Přitom si myslím, že máme k této problematice daleko bližší vztah než jiné národy, českých vězňů byl v Mittelwerku značný počet a většinou zastávali místa tzv. specialistů. Na území Čech se vyrábělo velké množství součástí A4 a v Tanvaldu dokonce celé spalovací komory.